Když jsem začínala projekt Nohynaboso, byla jsem plná plánů.

Věřila jsem, že když má člověk myšlenku, ostatní přijde samo. S elánem jsem se vrhla do propagace myšlenky chůze naboso zejména u dětí. Do budování informativního webu a vůbec prvního e-shopu v ČR, který by rodičům malých dětí nabízel jinou obuv. Obuv ovlivňující pohyb nohou co nejméně. Po několika letech v „byznysu s dětskou obuví“ jsem moudřejší o pár podstatných věcí.

1.Výrobci minimalistické obuvi považují dětského zákazníka za okrajovou záležitost. Znamená
to pro ně mnohem více práce za míň peněz.

2. Revoluce ve změně myšlení u tradičních výrobců dětské obuvi se, bohužel, nechystá ještě pár let. (Bude muset přijít tlak trhu, který je přesvědčí. Předtím však budou muset procitnout rodiče a hledat něco jiné, než co leží v regálech.)

3. Vznikají sice malí nadšení výrobci obuvi (kteří procitli po narození vlastních dětí a nenašli, co hledali v obchodech s obuví), ale jejich nabídka je malá, často obuvnicky nedomyšlená anebo s krátkou životností. Čest výjimkám.

Suma sumárum – zatím bída a většina dětí se jěště pár let bude mačkat v něčem, co právě bude
k mání a vydrží aspoň jednu sezónu.

Též jsem si uvědomila ( i díky desítkám e-mailů od vás), že situace opravdu není dobrá – každého třetího rodiče pronásleduje realita propadlých kotníků a téměř každého druhého plochonoží u vlastního dítěte. Ale co se dá dělat v krajině, ve které je bosé dítě vnímáno s pohoršením a celý půlrok, tzn. od října do března, se chodit bosky venku ani moc nedá (pokud člověk nechce být potahován sociálkou,…)? Kde je povědomí o dalších možnostech práce s nohama (kromě výměny obuvi) mizivé? Další věc, která mi nedávala spát, byl fakt, že mnozí odborníci kvůli typu povrchů nedoporučují ani chůzi bosky doma (věčný spor ortopedů a fyzioterapeutů).

Hlodalo to ve mně víc a víc, až jsem se dopracovala k tomu, že je nutné otevřít další vrátka. Koncept nerovného povrchu v domácím prostředí. Přírodu, respektive všechny ty mechanoreceptory, šlachy a drobné svaly v nohou, neobelžeme. Přímá a soustavná stimulace chodidel povrchem, které mají bosonohé kultury dostatek, ale nám fatálně chybí, si musí najít svůj prostor. Nerovnosti jsou prostě pro lidskou nohu nezbytné.

Pokud vás zajímá, jak se mi daří to vše realizovat, podívejte se na partnerský web www.rootyrug.cz. Jestliže se vám tato myšlenka zdá „ulítlá“, vězte, že již byla vyzkoušena fyzioterapeuty a velice kladně přijata i jejich pacienty. A pokud se podaří alespoň trošku snížit počet nepřirozeně „placatých“ nožiček a vpadlých kotníčků, bude to veliká věc.

Pro připomenutí uvádím svůj oblíbený citát od Christiana Larsena: „Základem zdravých a aktivních dětských nohou je chůze naboso, vhodná obuv a cílevědomé cvičení. “ Alespoň tam, kde větší část roku lidé potřebují boty a více sedí než chodí bosi. Nebo vůbec chodí.“