Moje kamarádka má tři malé děti a díky mojí osvětě ona i její tři děti chodí hodně naboso. Mají skvělou zahradu, sem-tam žihadlo v noze, ale zatím se jim nic jiného nepřihodilo a bez bot chodí rádi. Její manžel je milovníkem tradic, svoje boty má rád, říká JÁ NA PEVNÝCH BOTÁCH NEVIDIM NIC ŠPATNÉHO a má i svoje korkové pantofle. Nedávno pantofle někam zapadly, nemohl je najít, a tak byl doma naboso. Byl v dobré náladě, právě se vrátili z dovolené u moře, tak tam snad taky chodil i bosky. Možná proto svoje pantofle nehledal, dal to i bez nich. A to neměl dělat. Procházka domem by byla bez následků, ale ne tak dětským pokojem plným různých nástrah rovnajících se téměř mořskému ježkovi nebo okolí baru po domácím prohraném zápasu. Můj kamarád tradicionalista téměř skončil na pohotovosti s rozraženým chodidlem. Šlápl totiž na cestní kužel od Igráčka. Kamarádka to uzavřela slovy: „To nám fakt pomohlo.“ Jinými slovy, doma byl pořádný randál a mazec. Z tohoto příběhu si možno vybrat dvě ponaučení:

1. Pravidelné chodce naboso chrání jejich vlastní ostražitost. Mozek, který je ostražitý, si udržuje kondici. 🙂

2. Odpůrci chůze naboso mají kopu důvodů, aby nám mohli říct: Vidíš, já jsem ti to říkal. To je to tvoje naboso. Tady to máš. (Slyšet po každém žihadle, říznutí, rýmě,…) A někdy mají i pravdu.