Asi v roce 2014 byl světu přestavený první kobereček, který narušoval monotónnost rovných domácích povrchů. Krátce na to, se na sociálních sítích začaly objevovat obrázky doma vyrobených RootRUGů. Je to úžasné. Mohlo by se zdát, že je to konkurence pro profesionálně vyrobený kořenový koberec, ale opak je pravdou. Domácí kořenové koberečky potvrdily, že to, s čím přišla česká firma Rooty se uchytilo a dává lidem význam. To, že postupně vznikají ke každému dražšímu výrobku lacinější alternativy je normální. Nejprve byl iPhone, potom přišel Android. Příkladů se najde nespočet. Lidé si mohou vybrat. V případě „home – made“ senzomotorických koberečků je to jen o kreativitě a zručnosti otce či matky a dostupných „věciček“, které umístíme na povrch koberce.

Ale pozor na ty „věcičky“.

Můj domácí pokus o výrobu senzomotorického koberečku

Jeden z prvních originálních RootyRUGů už doma máme, ale i tak jsem se pokusila o výrobu jednoho svého. Lákalo mě udělat to jinak, než to má RootyRUG. Byla jsem nadšená. Co se nenašlo doma našlo se v Řempu. Padl na to materiál v ceně cca 500 Kč (kobereček, hrubý provaz, víčka z lahví, korkové zátky, dřívka, nepotřebné části z dětské plastové stavebnice, dřevěná kolečka na záclony a lepidlo). Chtěla jsem ho mít co nejpestřejší. Ovšem nejsem úplně zdatný kutil, a tak realizace trochu drhla, ale za tři hodiny jsem měla hotovo. Poradila jsem si. Přece matka musí zvládnout takovouto úlohu. Vždyť to dělá pro své děti.

Když to uviděl manžel, těžko to rozdýchával. „Doufám, že to zůstane jen v dětském pokoji“ povídal. Děti přijaly koberec s radostí. Trochu mi také pomáhaly. Hned druhý den mi z něho začaly odpadávat vrchní plastové části. Lehce se odkopávaly. Lepila jsem je tavnou pistolí. Potom povolil i přilepený provaz. Věci, které jsem přišila držely dobře. Při vysávání se mi podařilo opět něco utrhnout. Některé věci jsem poté ještě raději přišila.

Tak u nás na pár měsíců sloužily dva senzomotorické typy koberečků zároveň. RootyRUG byl stále stejný, kam se položil, tam zůstal ležet, neposouval se. Ten domácí byl takový zmuchlaný, rohy se ohýbaly, když byl na dlažbě-podkluzoval. Když děti běhaly po domě, často po něm uklouzly a spadly. Při výrobě jsem neměla vhodný koberec, který by držel na místě. Co mě nejvíce vyplašilo bylo, že ty nalepené/odlepené „věcičky“ zajímaly malé děti. Pár krát se stalo, že jsem v poslední chvíli vyndala z úst malého děvčátka stavebnici nebo zbytky lepidla z tavné pistole. Můj domácí výtvor šel z domu pryč. Nechtěla jsem mít na svědomí zdraví dětí mé kamarádky.

Kdybyste něco takového vyráběli, myslete hlavně na bezpečnost, všechno ostatní je druhořadé.

1. Použijte koberec, který bude držet na místě.
2. Lepší je přišít než lepit. Přesto, že je to fyzicky náročnější. Tvrdé předměty raději dopředu předvrtat vrtačkou.
3. Šití musí být natěsno, aby předměty nebyly volné, jinak se pohnou.
4. Použijte raději větší předměty, kdyby náhodou odpadly a dítě je dalo do úst, neudusí se. Počítejte s tím, že k vám přijde cizí dítě…
5. Chemopren je silné lepidlo, ale obsahuje toxické látky i po vyschnutí. Tavná pistole nelepí silně a lepící materiál je také škodlivý. Sama nemám spolehlivý typ na lepidlo.

Můj závěr.

Dnes už máme tři děti, a tomu nejmenšímu je rok, právě začíná chodit a všechno rádo ochutnává. Přikláním se k prvnímu řešení, a to je RootyRUG. Po RootyRUGu se mu chodí výborně, i když neobsahuje všechny možné hrboly pro nohu, je stále pestrý, nerovný, drsný, a hlavně bezpečný, jak má být. RootyRUG existuje i v cenově výhodné verzi Basic za 2090 Kč a může se klidně vystavit i v obývacím pokoji.