Jsem obyčejná máma 2 holčiček, které se mají čile k životu. Skotačí venku, rády objevují všechno nové – a my je necháme; jízda na odrážedle, běhání a lezení po louce, lese i cestách je na denním pořádku… Vyhrají si ale i doma, na návštěvách u přátel i v mateřských centrech…
Když se nám narodila v roce 2010 první dcera Ráchel, byl to zázrak. Ráchelka měla vše pečlivě přichystané, zařízené, byla jsem připravená na vše (to, že realita je jiná, to jsem pochopila až za nějaký čas…) a mimo jiné jsem se nemohla dočkat, až bude chodit a já jí budu moci koupit ty krásné dětské botičky – jistě že ty nejlepší, nejbezpečnější, nejzdravější, i když budou dražší – na botách se nemá přeci šetřit, říkají všichni…. Už cestou z porodnice jsem měla vyhlídnutou báječnou prodejnu dětské obuvi…
Netrvalo to opravdu dlouho, a Ráchelka začala brzy chodit a v 9 měsících jsem jí nakoupila první báječné bačkůrky – ty české s žirafkou k babičce (150,- Kč) a polské s atestem domů (220,- Kč) – a šup s nožičkou do botiček… (Dále k příběhu začnu přikládat fotografie – možná z nich poznáte, co se u nás během dvou let změnilo…)
2011: 9 měsíců Ráchel
2012: 7 měsíců Agáta
2013: Agáta 11 měsíců
Ráchel nebyl ještě ani rok a už běhala venku… Zakoupila jsem bezvadné pohodlně vypadající české kožené boty za 990,- Kč. Dobře poučeni – u bot i bačkorek strkáme za patu prst, aby tam bylo místo navíc a mačkáme na palec, jestli se tam vejde (mimochodem přes ty kožené boty ten palec ani zmáčknout nejde, ale nepřišlo mi to vlastně nikdy předtím divné!). A radujeme se z prvních kroků naší dcery…
2011: 11 měsíců Ráchell
2013: 11 měsíců Agáta
Nožička Ráchelky roste, takže jsme za 3 měsíce po nazutí prvních bačkor kupovali další krásné osvědčené polské bačkůrky za 220,- Kč.
2011: 12 měsíců Ráchel
2013: 12 měsíců Agáta
2011: 13 až 16 měsíců Ráchel
13 až 16 měsíců Ráchell
Nastaly teplé dny a roční dítě začalo objevovat svět venku. Botičky jsme měli pěkně na ven na zahradu, aby nebylo chladno od nohou a aby jí nepíchla třeba včelka.
Pořídili jsme samozřejmě i boty do vody k rybníku (180,- Kč)…
… a kvalitní české sandály na léto (590,- Kč)
a nosili pořád něco na nohou, co kdyby ta včelka… vedro nevedro, nohy obuté… ale dobrá, párkrát jsem se odvážila nechat ji bosou v těch největších parnech, když nehrozí nastydnutí.
Včelka Ráchel za to léto píchla jednou do bosé nohy – vzpamatovala se z toho hned a dál chodila naboso a jednou jí vlétla do sandále – to jí i mě přišlo otřesné! V létě také začaly problémy s plísní na nehtech u nohou… bylo to divné, nenavštěvovali jsme veřejná koupaliště apod., boty a ponožky měla Ráchel vždy nové… tak jsem na pokyn lékaře mazala a mazala, větraly jsme nohy, co to šlo = doma na gauči vždy chvíli a pak zase do bačkor a venku botky…
Na podzim noha zase povyrostla, takže nové polské větrací bačkory (240,- Kč), neb problém s nehty neustával a samozřejmě nové boty ven – neměli naše oblíbené , tak jsme sáhli také po jiné osvědčené české značce (1100,-) – Ráchelka se naučila nazouvat i vyzouvat sama a já byla nejpyšnější matka světa… U babičky jsme měli po bratranci bačkůrky s žirafkou, takže nožičky měly pohodlí všude.
Přes všechnu péči, problémy s plísní neustávaly a Ráchelce na podzim roku 2011 ještě ke všemu slezl nehet na palci u nohy – na otázky lékaře, zda nemá malé boty, zodpovědně přísahám, ne nemá, přeměřeno, vyzkoušeno, kupujeme v častých intervalech nové, testované… (a netuším, že lžu sama sobě a podlehla jsem reklamní masáži, ….jenže ještě téměř rok bude trvat, než na to přijdu…)
2011: 19 měsíců Ráchel
2012: 21 měsíců Ráchel
2012: 21 měsíců Ráchel
Malá vsuvka do příběhu našich nohou: sama sebe jsem se zeptala, v jaké obuvi jsem v popisovanou dobu chodila já – takže doma – nejraději bosa, maximálně v ponožkách – u babičky napomínána, ať si vezmu pantofle, že je chladno (viz ty zelené na obrázku s červeným kočárem…) – pantofle, které pořád takto někde leží, neb v nich sotva přejdu místnost a bolí mě z nich vnější strany chodidel a vlastně celé nohy – ano jsou to ty báječné anatomicky tvarované zdravotní pantofle. V létě chodím po zahradě – nejraději bosa či ve starých velkých ustřižených holinách – galoších po dědovi…. Na jaře a na podzim mám takové obyčejné polobotky z obuvi, kde jsem vyzkoušela snad celý obchod, a tyto byly jediné, do kterých jsem se na šířku aspoň narvala – o nějakém pohodlí se nedá mluvit, ale vyšlápla jsem je, tak z nich žádné hrozné otoky nemám… a do léta to zase přežiju, než navléknu pánské sandály, které, jakmile mohu, sundávám… Konec vsuvky.
Ale pozor, do léta daleko a je tu zima (já vytahuji prastaré kotníčkové s kožíškem – trochu širší než ty podzimní, takže fajn…) a Ráchelce zakupuji její první zimní boty lehké perfektní rakouské(1200,-). Na jaře zase Ráchel nosí krásné české růžové polobotky, hurááá, jsou jí ještě ty podzimní, asi jsme koupili větší, tak aspoň ušetříme (palec přes ně ale nenahmatám ani náhodou, ale prst se mi tam vejde a Ráchelka si nestěžuje, že by jí tlačili… – uf uf uf, jak jsem byla naivní!).
2012: 21 měsíců Ráchel
V červnu roku 2012 se setkávám s Jankou Tóthovou na její přednášce o dětské obuvi. Na přednášku jsem natěšená, nachystaná, protože si jistě vyslechnu, jak jsem výborná matka, když dítěti kupuji všechny ty atestované botičky a bačkorky a jeho noha se má jistě jako v bavlnce… Ale ouha – takový šok jsem opravdu nečekala – všechno vlastně špatně, všechno je jinak – jak je možné, že já dobrá a milující matka, učitelka a vychovatelka jsem něco spletla, nevšimla si, opomněla… Pár měsíců mi trvalo, než jsem si v hlavě vše srovnala, načetla další informace a začala aktivně bojovat za NOHY NABOSO…
2012: 29 měsíců Ráchel
Na konci léta – sice již nově poučena, ale kupuji ještě další sandály a jdu do obchodu se „zdravotní“ obuví s tím, že jistě koupím nejzdravější botu světa… Sandály ze Slovenska za 890,- byly sice celkem široké, nadměrek jsme zvolili tentokrát větší, ale dnes bych s tou tvrdou nepoddajnou botou tak hodila po nějakém nepříteli… Prostě ta hlavní změna smýšlení mě ještě čekala… Poprvé v září 2012 jsem se vypravila koupit tu opravdovou zdravou barefootovou obuv a Ráchelka dostala své první boty SKEANIE.
SKEANIE
Nosila je na podzim celkem často, babičky byly trochu nesvé z toho, jak je bota měkká a že nedrží ty kotníky atd. atd., ale Ráchelka v nich běhala jako nic… Ráchelka poprvé nazula boty, které jí nebyly úzké!!! Vzala jsem všechny její dosavadní boty, vyndala stélky a zjistila, že všechny, ale opravdu všechny boty jsou jí tak úzké, že v nich musí mít zmáčknutou nohu ještě snad více než já ve zmiňovaných polobotkách… Na doma postupně začínala nosit jen protiskluzovou ponožku, bačkory jsme už nikdy žádné od června 2012 nekoupili. A ty co jsme měly po Ráchelce – jsme, světe div se, neschovali naší druhé dceři Agátě, ale poslali do azylového domu, kde snad aspoň někoho zahřejí… Pár měsíců se zejm. prarodiče pořád sháněli po nějaké té botce, co by Ráchelce přece jen pro doma nazuli, ale nebyla, tak musely stačit teplé protiskluzové ponožky.
Má dobrá kamarádka mi půjčila po její holčičce ještě známé rakouské zimní botky, tak jsem byla celkem ráda, že se ušetřila nějaká ta koruna a na zimu 2012 budeme vybaveni… Jenže jak už jsem byla zvědavá a kritická ke všem botám světa, vzala jsem si je zblízka a zjistila, že je dělají ve 3 šířkách a že tato je tedy střední, tzn. naprosto neodpovídající naší extra široké nožce (ostatně stejně jako už ty z loňské zimy!). Kamarádky děti mají nohu opravdu úzkou, takže je jasné, že jim boty této šíře opravdu náleží…
Poslední fází, kdy jsem se snad definitivně probrala z komerčních lží o atestované zdravé obuvi, bylo opětovné strhávání nehtu Ráchelky palce na noze …
Strhnutý nehet
Začali jsme doma chodit opravdu, co to jde naboso, max. v ponožkách, ty rakouské jsem s díky vrátila kamarádce a Ráchelce koupila zimní boty Vivobarefoot . Ráchel v nich strávila celou zimu. Do větších mrazů jsem v nich měla vlněnou vložku asi za 50,- Kč, ale i bez ní byla noha vždy nezpocená a teplá – měla místo na pohyb. Nosila normálně tenkou nebo froté ponožku. Boty Vivobarefoot jsme impregnovali asi 1x za 14 dní dle toho, jak moc bylo mokro. Ve sněhu nám nepromokli ani jednou. Děsila jsem se, že budou klouzat – ale práce nohou vyvážila všechny pohyby a ani jednou nebyl jen tak pád na ledovém povrchu… V suchých teplejších dnech zimy jsme v nich vyrazili i na odrážedle, Ráchelka už nebrzdí zběsile špičkou nohy, takže na botách ani tento zátěžový test nebyl téměř znát. (Do extrémně mokrého počasí (déšť, zima a bláto) jsme pořídili obyčejné zateplené holiny, ve kterých těch pár minut nevlídného počasí, když přebíháme do auta a do bytu, snadno zvládne.) Velkým plus je jistě také to, že díky tomu, že boty nemají žádné šněrování, je schopna si je sama od začátku nazouvat i vyzouvat. Vivobarefoot nosí Ráchel tedy nepřetržitě 6 měsíců, příští týden s příchodem jara je umyju, navoskuju, aby prokoukly, a s klidem uschovám pro mladší dceru, neb na botách neshledávám nic, co by jí bránilo je jednou nosit.
Zimní Vivobarefoot Becks
Vivobarefoot Becks
Pro ukázku ještě několik fotografií, na kterých si všimnete, jak má naše dcera širokou nohu (a to není nic ojedinělého v dětském nožičkovém světě!). Někdo možná namítne, že i stélka – vložka z boty Vivobarefoot je Ráchelce vlastně akorát široká, ano, to máte pravdu, ale bota samotná je tak měkká, že nemám strach, že by jí jakkoli deformovala nohu. Nicméně širší boty jsem zatím stejně nikde nenašla…
Stélky Vivobarefoot
Na stélce z Vivobarefoot bot je vidět, jakou šíři noha zabírá, na bílé stélce z holiny je zase ukázka toho, jak v ní Ráchel musí krčit palec, aby se jí tam nožička vešla.
Stélka z holín
A jak to tedy u nás dnes vypadá s (ne)obouváním?
Asi takto:
14 – ti měsíční Agáta žije klidně svůj život doma a v kočárku v ponožkách a na první kroky na ven jsme jí pořídili návleky Stonz.
Tříletá Ráchel nechodí celou zimu v ničem jiném než ve Vivobarefoot a už se těší na jarní Vivobarefoot boty:
Vivobarefoot Rooty
Vivobarefoot Gobi
A mě již tři měsíce patří ty hnědé Vivobarefoot boty, chodím jen v nich, neboť jsem našla poprvé v životě botu, která mě nikde, ale opravdu nikde netlačí a neomezuje.
Petra
Hmmm to spíš než o komerčních lžích o atestovaných botech zavání ignorancí autorky k potřebám dítěte a následnému podlehnutí další komerční masáži autorkou tohoto blogu……
Autorka tohto blogu mala tolko slusnosti, ze sa predstavila, vysvetlila, preco robi, co robi a snazi sa to obhajovat kazdy den.
Rybiz je kysle ovocie a komar je dotieravy hmyz. Tolko viem o autorovi kritickej poznamky.
Zajímalo by mě, jaké potřeby dítěte jsou ignorovány?
Článok je súkromný názor jeho autorky, nie autorky webu.
Odporúčam prečítat si nezávislý článok o stave detskej obuvi spred 13 rokov (veľa sa nezmenilo). http://ekonomika.idnes.cz/rodice-casto-nevedi-jak-deti-spravne-obouvat-fms-/test.aspx?c=2000M243T05A
Neřekla bych, že byla autorka článku až tak informovaná, jak o sobě píše… Všeobecně známý fakt je přece ten, že děti mají co nejdéle a nejvíce běhat naboso, první krůčky mají probíhat v kožených capáčcích s měkkou patou. A měření nohy se provádí na vytažené stélce, ne přímo v botě a už vůbec ne mačkáním palce, který děti intuitivně krčí. Jen na stélce zjistíme šířku nohy dítěte ve srovnání s šířkou boty. To, že zkoušíme měkkost podrážky je také samozřejmé, certifikát ještě nezaručuje ohebnost boty. To, co autorka popisuje (neustálé cpaní dítěte do bačkor a mačkání palce), je spíš projevem nedostatečné osvěty a podléhání zastaralým názorům.
Kedze autorku clanku poznam, musim sa jej zastat. Vsetko, co pisete, je pravda, a ja to hovorim na kazdej svojej prednaske. Ale nie je to vseobecne zname. Vela detskych lekarov a velka cast ortopedov Vam priamo zakaze nechat dieta bose doma na tvrdom. Pri vybere obuvi Vam zdoraznia pevnu patu a pri chodzi naboso nezabudnu prizvukovat, ze ano, ale len po makkom prirodnom povrchu.Na prve krocky odporucia nozicky v podstate zabetonovat do clenkovej /kotnickovej/ obuvi. Detska plocha noha sa stale lieci vlozkami, hoci sa to ukazalo zbytocne az skodlive. Stav informovanosti autorky clanku sa za rok diametralne posunul prave preto, ze sa o to zaujimala. V obchode jej pravidelne specialisti na predaj detskej obuvi hovorili, ze v domacej obuvi staci pol centimetra az centimeter. Dodnes bojuje s najblizsim okolim, ked svoje deti necha naboso doma alebo v zahrade. Ina moja kamaratka musi zbierat odvahu, aby nechala svoje deti naboso vo vlastnej zahrade, pretoze susedka im okamzite cez plot robi prednasku o tom, ake je to skodlive. Takze tak.
Souhlas. V tech prusvitnych plastovych botech je videt na první pohled, ze jsou holcicce male. Ma v nich nozicku uplne nacpanou.
Tak ona to hlavne priznava, ze zila ve lzi. Jeste dnes prijdete do detske obuvi a cpou vam presne tyto zastarale moudra do hlavy. Pritel je typ, ktery necte info na internetu a veri , ze prodavac v obuvi musi byt prece vyskoleny k prodeji toho nejlepsiho 😉 ….
Nejsem si jistá, že jste článek vůbec dočetla do konce… Vždyť paní sama píše, že tohle všechno když dělala, dělala blbě.
Au, au. Děti si v téhle zemi musejí pěkně zkusit… Sama jsem majitelkou široké nohy s vysokým nártem (a ještě půlčíslový rozdíl mezi levou a pravou, tak vím o výběru bot svoje, i když už jsem velká holka. Moje dítko je ještě na houbách, ale mám předsevzetí aplikovat na něj civilizační vymoženosti včetně botiček co nejpozději. Jsem vděčná za upozornění, že ani certifikát na botičce neznamená, že je to dobrá obuv, a Barefoot značky si určitě pohledám. Sama pro sebe jsem loni objevila sandály Merrel Barefoot a jsou báječné, tak je dobré vědět, že se takové věci dělají i pro děti.
Děkuji autorce článku za její upřímný příběh. Názorů na to, co je správné, je jako ve všech oblastech mnoho a záleží na každém , co si vybere. Těžko proto označit určité informace za všeobecně známý fakt.
Před časem Časopis D-Test propagoval dětskou obuv s pevnou patu (kotníčkovou) a tvarovanou klenbou (nevím jak je tomu dnes). Ortopedické doporučení na obuv pro děti je , alespoň dle obutí dětí u nás, shodné s tím „zastaralým“ – těžká pevná kotníčková bota. Nebo alespoň ortopedická vložka do boty běžné. Bohužel.
Přijímat nověji podávané informace z internetu je něco jiného, než vlastní pozorování potřeb dítěte, což se autorce článku podařilo na 100%.
Samotnou mě zajímá
Osobně si myslím, že za plíseň na nohou (či plísně obecně) může spíš strava bohatá na cukry, než bota. Ta to pak už jen dorazí. Osobně jsem na plísně trpěl několik let a mazal protiplísňovými mastičkami, které byly naprosto bez účinku – lépe řečeno tam kam se namazala, tak typické pupínky zmizely, ale objevily se do týdne jinde. Po úpravě stravy plíseň zmizela jak mávnutím kouzelného proutku. A už nikdy se nevrátila.
Děkuji za tyto stránky, které vedou osvětu o tom, jak zdravá je pro člověka chůze na boso. Je mi 33 let a minulý týden jsem si zakoupila své první boty od Vivobarefoot. Jsem plna očekávání, co se bude s mými chodidly, ale i s celým mým tělem dít. Na chodidlech neseme celou svou váhu a pokud správně neplní svou funkci, odnáší to postupně zbytek těla. Myslím si, že je dobré něco vědět o práci chodidla při chůzi předtím než si vykročíme v botách „naboso“. Sama jsem prošla školením v rámci kurzu jógy a spirální dynamiky. Doporučuji tuto literaturu: http://spiraldynamik.cz/spiralni-dynamika-books. Mám 2 děti (9let a 1rok), kterým také začnu tyto botky kupovat. Budu doufat, že u té starší dcery dojde k přirozenému návratu a práci nožní klenby. Zdravé chůzi zdar!
Lidi neskákejte na tyto diskuse, jedná se o tzv. PR článek, prostě si nechala firma VIVOBAREFOOT napsat takovýto pamflet a zvyšuje jí to reklamu a návštěvu stránek…potažmo prodeje bot. Žádná paní Petra ani její Ráchelka neexistuje, možná ve fantazii copywriterky, která to psala :))). Test jestli je to pravda bude zveřejnění…případná cenzura mojeho příspěvku.
K tomu len tolko, ze ked Rachelka pojde buduci rok do skoly a nauci sa pisat, poprosim ju, aby Vam odpisala.
Kdyby Vás tlačily běžné boty tak jako mě a mojí dceru, také byste napsal takový článek 😉 … Zdraví Petra s Ráchelkou a zbytkem existující rodiny 🙂
Dobrý den, paní Petru ani děvčátka neznám, ale znám jejího manžela Davida. Nikdy by mě nenapadlo, že při získávání informací o Barefootu narazím na fotkách na starého kamaráda a spolužáka ( studovali jsme spolu na SZŠ v Klatovech – byl o dva ročníky níž a bydleli spolu na intru ), čímž Davida srdečně zdravím i jeho bratra Tomáše 🙂 Nepodléhám módním trendům, ale ráda zkouším nové věci a pokud to funguje, proč to nezkusit, na léto si pořídíme se synkem nové sandálky 🙂 Jako zelené potraviny např., když jsem se o tom zmínila u diabetoložky, kam mě honili v těhotenství, tak se smála. Otázala jsem se, jestli o tom něco ví, ani prd. Raději mi chtěla dát inzulín, což jsem zamítla. Ječmen mě držel v kondici celé těhotenství a nebýt vykonstruovaných diagnóz, tak jsem si těhotenství v klidu užila. Přeji hodně zdaru a nožkám málo žihadel 🙂 Petra
Dakujem za zaujimavy prispevok a pozdrav odovzdam!
To je dost mozne. A co? V zakladu pani uvadi dobre info a fakta. Kdo se podiva ,zjisti, ze vivo neni zdaleka jedina znacka sijici bf boty pro deti.
Mozno by som aj privitala, keby sa nasiel nejaky sponzor. Zatial sa nenasiel. Aha, zabudla som, moj manzel. Takze vymyslanie clankov sa zatial nekona, vsetko je to zo zivota.
Dobrý den,
měla bych na vás otázku, jak si s boso-botami vedete nyní? V jakém stavu je noha vaší dcery – má či nemá vyvinutou klenbu? Jak se jí chodí s takovými botami po asfaltu, dlažbě a rovné zemi (nebolí jí nohy?). Mně totiž všude chybí (nejen zde) výsledek nošení takovýchto bot na stavbu těla a jeho držení, na vývoj nožní klenby příp. jiná specifika. A pokud správně počítám, vaší dcerce je již 6 let, takže je to ideální doba pro zhodnocení.
Předem děkuji za odpověď.
Dobry den, dakujem. Chystam sa na to. Mam uz vysledky u syna, kde mam i odtlacky z podoskopu, u dcery zatial vyckavam, este ma len 5 rokov. V prispevku je dcera kamaratky.
Mozem vsak snad sirit text terapeutky Dornovej metody, ktora prave nedavno zhrnula svoje poznatky. Text kopirujem tu.
Ráda bych se s Vámi podělila o své zkušenosti s nohama a obouváním z pohledu své práce. Třeba vám to dá potřebné argumenty pro babičky „musípřecemítpevnoubotu“ a lékaře „jediněortovložkyapevnýkotník“. Jsem terapeutkou Dornovy metody (a sama zarytý bosochodec už dost let) a hodně často si vypomáhám i reflexní terapií chodidel. Dá se říci, že každý týden prohmatám dvoje až patery chodidla různého stáří a stavu, od dětí po seniory. A musím říct, že mezi lidmi chodícími naboso nebo v BF botách a mezi lidmi používajícími běžnou obuv je propastný rozdíl, který je znát nejen na pohled, ale hned na první hmátnutí. U starších lidí je rozdíl samozřejmě výraznější než u dětí, ale už i tam se dají velké odlišnosti najít. Bosé nebo bose obouvané nohy u dospělého i dítěte jsou čilý, živý, energií nabitý kousek člověka. Hybné, silné, měkké, zároveň pevné, pružné, schopné, vitální. Životní síla z nich jen čiší. Na pomačkání reflexních zón reagují rychle a úměrně tomu, co se v konkrétním odpovídajícím kousku člověka odehrává (pro objasnění – na chodidlech jsou zóny, body, které odpovídají orgánům, kostem, nervům v těle. Když na zmáčknutí výrazně bolí reflexní zóna např. dvanácterníku, je jisté, že se v něm chystá nebo probíhá nějaká choroba).U standardně obouvaného dospělého člověka jsou to – kopyta. Mrtvé, tuhé, stažené nic, obvykle opatřené haluxem nebo ostruhou, které buď vytrvale vzdoruje snahám o nalezení reflexních bodů, nebo naopak reaguje nesnesitelnou bolestí i při lehkém dotyku. U standardně obouvaných dětí pak vidíme jakýsi předstupeň kopýtka – měkkou, slabou, nepracující a ochablou tlapičku, někdy s počínajícím omezením hybnosti prstů. Radost je pak sledovat nohy člověka, který se rozhodl přejít z běžných bot na BF. Změny jsou vidět už po pár týdnech a z bodu A do bodu B se většina zatím dostala do jednoho roku. Vím, že to zní trochu jako reklama na štěstí, ale popisuji jen to, s čím se v praxi setkávám. Snad Vám to pomůže nejen k argumentaci ve věčném boji s Žirafkou, ale třeba i k ujasnění svých vlastních vnitřních nejistot. Autor: Tereza Křikavová
Nechci dělat reklamu, ale my přešli na značku primigi, která dělá dětskou obuv právě proto, že mají botky pěkně široké a mají vyndavací vložku, takže to lehce změříte. Bohužel je to dražší značka, ale na botech nešetříme. Zda barefoot či ne, toť věcí názoru.
Dobrý den, zajímalo by mě, zda tyto boty by mohly zmírnit problémy s bolestivostí nohy, konkrétně od začínajících haluxů, ale i příčnou i plochou klenbou.
Dobry den, mohli, ale uprimne povedane, mohli by aj zhorsit. Urcite by som sa obratila na fyzioterapeuta, napr. s kurzom Spiraldynamik.
Ahoj všem. Ráda bych viděla aktualizaci článku nebo alespoň aktuální fotky s výsledky z nošení bosých bot. Případně kdyby měl někdo další dobré zkušenosti, tak aby se podělil o fota před/po a tak :)… Nebo aspoň co měl za problémy před nošením a co se posléze zlepšilo. Díky!
Dakujem za podnet. Ono, asi by bolo najlepsie pripojit sa na niektoru FB skupinu zameranu na tento typ obuvania-neobuvania. Je to vela ludi, ktori uz par rokov chodia obuti v minimalistickej obuvi.
Pro mě je to určitě moc dobrý článek. Musí otevřít oči i těm nejzatvrzelejším. Byla jsem na tom stejně, jako autorka. Věřila jsem certifikovaným českým značkám. Kupovala nejdražší boty s tím, jak nedělám dobře. Prdlajs. Pak jsem se začala zajímat o barefoot a začala přemýšlet. Jak jsem postavila malého na vnitřní stélku a viděla, jak mu musela být bota úzká a tlačit, byla jsem hodně naštvaná. A už se kupovaly první barefoot boty. Malý má tři roky a už by jiné nechtěl, lepší se mu spadlé kotníky, při chůzi dával špičku dovnitř, to už je dávno pryč. Já jsem si nedávno taky pořídila a nemůžu si vynachválit, je to moc příjemné a už se těším, kdy se zase obuju a půjdu ven.
Zdravím, je to pěkný článek, ale řeknu vám jedno. Pokud vybočení palce nebo kladivkove prsty máte dědičné, tak můžete nosit jakoukoliv obuv, vložky nebo bosky. A stejně vám to nepomůže. Mluvím ze zkušeností.
Pingback: Ako som vyberala prvé topánky a prečo je Adamko barefoot – Orvokki's blog