Archiv rubriky: O botách

Súčasný človek žijúci v Európe či v Amerike si život bez topánok nevie predstaviť. Deti už v postieľke dostávajú prvé capáčiky, keď sa začínajú stavať na nohy, nastupujú na scénu prvé papučky či pevné sandáliky. Až do konca života sa topánky stanú ich sprievodcami ako nevyhnutnosť. Budú stáť celý majetok a okrem toho, že nás ochránia od zranenia a zimy, nám dopomôžu k celému radu problémov. Naše nohy veľmi zriedkavo zažijú pocit, pre ktorý boli stvorené: chôdzu naboso po rôznych povrchoch a v rôznej teplote. A pritom je veľmi dôležité, aby práve túto skúsenosť pravidelne zažívali od raného detstva. Donedávna sa pristupovalo k topánkam ako k prvku, ktorý mal nohy stabilizovať a udržiavať nožnú klenbu v žiaducom postavení. Výskum v oblasti obuvi z nedávneho obdobia tento názor naštrbil a zároveň priniesol mnoho otáznikov, aká obuv vlastne má byť, aby svojmu nositeľovi viac pomáhala, ako škodila.

Cesta do hlubin dětské boty 1. část

Dětská noha potřebuje prostor, aby mohla fungovat správně a nedošlo k její deformaci. Děti běhají a skáčou, jejich prsty na nohou se  při tom výrazně rozbíhají. Stélka neboli vložka do bot lehce prozradí, jestli boty nohy omezují anebo jim dávají dostatečný prostor. Porovnali jsme chodidlo našeho syna (podle WMS systému má široké chodidlo) se třemi vložkami do bot.

Tahle stélka vůbec nekopíruje tvar nohy, malíček se na ni nevejde.

Stélka je výrazně užší než chodidlo.

 

Černá stélka patří do této boty. Palec mého syna tam zjevně nepatří a líbit se mu to nebude. Bude deformován do vbočené pozice.

Pokud tam dostaneme paleček, malíček má smůlu. Malíčku, ven!

Stélka Vivobarefoot. Tyhle boty syn nosí běžně. Tmavá stopa na stélce naznačuje, kolik nadměrku jeho noha potřebuje. Následující video ukazuje, jak noha při běhu expanduje. Ve dvou případech by prsty našeho syna neměli šanci. Proto nosí Vivobarefoot.

Zdravé nohy pro vaše dítě

Základem zdravých a aktivních dětských nohou je chůze naboso, vhodná obuv a cílevědomé cvičení.

Dr. Christian Larsen ve své knize Zdravé nohy pro vaše dítě (Poznání, 2008)  nabízí odpovědi na otázky, co dělat, když má dítě vbočené ploché nohy nebo jiné ortopedické problémy, na co si dávat pozor při nákupu obuvi a jaká cvičení mají pro dítě skutečně smysl. Uvádíme několik zajímavých citátů na zamyšlení.

Výhody běhání naboso

  • dětem se vyvinou silné, pěkně formované nohy
  • díky častému chození bosky odpadá polovina všech problémů v dospělosti.

Správná dětská obuv

  • vhodná délka: prostor na prsty musí mít rezervu 1 -1,5 cm a dostatečnou výšku
  • vhodná šířka: získáme ji po změření délky a šířky nohy
  • svrchní materiál: prodyšný a poddajný
  • podrážka: tenká, ohebná a rovná
  • vystýlka: rovná, v žádném případě se nesmí svažovat dovnitř.

Omyl století: tlumení nárazů

Klinická vyšetření jasně ukazují: Příliš dokonalé tlumení nárazů je příčinou mnoha potíží se šlachami a svaly. Měkké a silné podrážky na sportovní obuvi se systémem vzduchových komor apod. způsobují právě to, čemu mají údajně zabránit: poškozují stabilitu a zvyšují nebezpečí chronického přetěžování. Sportovní obuv budoucnosti bude mít elasticky pružné a tenké podrážky.

Nesprávný reflex

Vložky pro problematické nohy jsou předepisovány podvědomě. Nikoli z přesvědčení, nýbrž ve víře, že si to rodiče přejí. Jen každý šestý pár vložek má z lékařského hlediska smysl. Správný reflex je: upřednostnit aktivní gymnastiku před pasivní podporou.

Každé šesté dítě nosí v botách vložky. Poznatek, který nás zklame: jen 15 procent z toho má jasnou lékařskou indikaci.

Vbočené nohy a dolní končetiny do X jsou úplně normální. Budování klenby a vyrovnávání dolní končetiny potřebují čas. Tato vývojová fáze by však měla být ukončena na počátku doby výměny zubů.

Nákup dětských bot natočen skrytou kamerou (video)

Zde uvádíme překlad do češtiny.

Nákup dětské obuvi není tak jednoduchý. Nejen, že dětské nohy neustále potřebují nové boty, ale navíc, jak potvrzují studie, děti do deseti let věku neumějí poznat, jestli jsou jim boty malé nebo velké.

0:12

(Nicole Honjic, maminka Tima): “Pokaždé při nákupu bot mému synovi si nejsem úplně jistá, protože v každém obchodě mu naměří jinou velikost nohy a já vlastně nevím, která bota je pro jeho nohu zdravá a dostatečně velká.”

0:20

Na naší cestě do několika obchodů s dětskou obuví si chceme pomocí skryté kamery posvítit na odbornou pomoc při vybírání dětských bot. Každý nákup začíná změřením nohy dítěte. Jakou velikost potřebuje Tim?

0:32

(prodavačka): “29 – takže 30 ”. Specializovaná prodavačka doporučuje velikost 30.

V dalším obchodě necháme Timovu nohu znovu přeměřit.

0:43

(prodavačka): “Potřebuje 28”.

Na rozdílu dvou čísel u velikosti jedné nohy je vidět, jak se měří nohy v jednom velkém řetězci obchodů s obuví.

0:48

(prodavačka): “Řekla bych 30.”  Aha, takže opět 30.

Možná v menším obchodě budou schopni určit přesnou velikost.

0:59

(prodavačka): “Každopádně je to už 29” . Teď už 29. V pěti obchodech s obuví jsme nechali Timovu nohu změřit a ve třech jsme zjistili tři různé velikost. Jak je to možné?

1:08

Pravděpodobně dvě třetiny dětí v Německu běhají v příliš malých botách. Ortoped Jan Fell ví proč.

1:15

(Dr. Fell):“Máme u dětí problémy s příliš malými botami, protože je pro nás těžké určit přesnou délku nohy dítěte a k tomu vhodnou velikost boty. Neexistují žádné normy na velikosti bot. A navíc se pod jednou velikostí bot může skrývat velikostí více.”

1:30

Doktor Fell vidí začátek problému již při měření dětské nohy specializovanou prodavačkou.

1:37

(Dr. Fell):„Používaná metoda s dřevěnou deskou je nesmysl, protože určuje velikost boty a ne nohy.”

1:44

Přicházíme s našimi nakoupenými botami k ortopedovi a ten nám ukáže, jak správně byla velikost naměřena. Jeho speciální měřidlo má tu zvláštnost, že změří jak velikost nohy, tak vnitřek boty.

1:57

(Dr.Fell):“Změříme nejen délku nohy, tady je to 190 mm, a k tomu i velikost boty – č. 29. V tomto měřidle je už připočítán nadměrek 12 mm, který se doporučuje jako prostor pro pohyb všech prstů, aby měly dostatek místa.”

2:14

Připomeňme si, že v pěti obchodech naměřili Timovi velikost č. 30, 28 a jen dvakrát správně 29.

V tomto obchodě prodavačka naměřila příliš malou velikost č. 28:“Má tam ještě dost místa.“ A také všechny ostatní prodavačky přeměřují velikost boty palcem, ale tím se přeci nic neřeší.

2:31

(Dr. Fell):„Za prvé děti reflexně palec skrčí, za druhé pak nahmatáme prsty na nesprávném místě. Takže to není úplně smysluplné.“ Metodu měření palcem tedy zapomeňme a měřme raději skutečnou velikost vnitřku boty.“

2:49

(Dr.Fell): Měřidlo zasuneme do boty, zde jsme už na konci, dál to nejde. Vpředu jsem se dostal až do špičky. Naměřili jsme o dva milimetry víc než předtím, to je prostor, který je naprosto v pořádku. Bota sedí.“

3:03

Že Timovi boty sedí, se dá říct jen o dvou párech bot. Dva další páry jsou o číslo menší, což je celých 7 mm. Ještě horší je to u posledního páru bot, údajné velikosti č. 28.

3:19

(Dr. Fell):„Tady je 175 mm, takže se dost odchylují od skutečné velikosti. Jsou příliš malé. Naměřená velikost boty – skoro 26, na botě je napsáno 28. Pro Timovu nohu by tyto boty měly při dlouhodobém nošení fatální účinky.“

3:39

Odstrašujícím výsledkem je, že všechny koupené boty jsou o číslo menší než je na nich uvedeno.

3:46

(Dr.Fell): „Dvoje boty seděly dobře, ale troje boty byly příliš malé, z nichž dokonce jedny citelně malé, určitě o 2 cm. Dlouhodobé nošení takových bot by mohlo nevyhnutelně vést k poškození dětské nohy.“

4:02

Ortoped Fell ještě pro znázornění botu rozstříhal. Teprve takto se ukáže, jak se prodavačka z obchodu mýlila.

4:10

(Fell):„Nazuli jsme botu, která by údajně měla být dobře“. (Prodavačka: “Ta je perfektní. Sedí přesně.“ )

4:16

(Fell):„Vidíme, že špička palce přesahuje přes hranu boty.“  (Prodavačka: „Má tam ještě dost místa.“ )

4:24

(Fell):“Bota je až moc malá. Když si ještě představíme, že by bota měla mít navíc 12 mm nadměrek, je bota o 20 mm menší, než by měla být.“

4:35

(matka): „To je strašné. Jsem šokovaná, že synovi doporučili v obchodě boty, které jsou o dvě čísla menší a vůbec mu nesedí.“

4:43

Doktor Fell změřil namátkou na dětském hřišti velikost bot pěti dětem.

4:50

(Fell):„Boty jsou ti trošku malé, viď?“

(holčička): „Jo“.

(Fell):“Ok.“

4:57

(Fell):“Změřili jsme u pěti dětí velikost nohou a jejich bot. Dvě děti měly správnou velikost, tři děti měly malé boty, jedna dívka měla výrazně malé boty. Důležité je při výběru bot nedívat se na číslo napsané na botách, ale změřit vnitřní velikost boty a velikost nohy. Také je důležité každé tři až čtyři měsíce zkontrolovat dítěti velikost nohy a jeho bot, protože dětská noha roste rychle a to v průměru o 1 mm za měsíc.“

5:18

A když vše shrneme, pouze dvakrát Timovi a jeho mamince v obchodě s dětskou obuví doporučili správnou velikost bot. U jednoho páru byly boty dokonce o dvě čísla menší. Takže se příště při výběru bot nespoléhejte na starou osvědčenou metodu měření palcem, ale boty i nohu si změřte sami, aby se dítěti v botách dobře chodilo.

Moderní technologie potvrzují zdravý rozum: dětské nohy potřebují volnost

Že běhat naboso je zdravé, ví už dneska každé dítě. Jak moc to podporuje pohyblivost nohou, dokázali rakouští vědci a biomechanici z univerzity Curych v technologicky vyspělé laboratoři.

Vědci nalepili dětem ve věku 5 až 7 let na obě nohy 18 malých senzorů. Během testované vzdálenosti snímalo 12 infračervených kamer zcela přesně každý pohyb – jednou v botách a podruhé naboso. Výsledek vygenerovaný z milionů dat byl ohromující! Jen na příkladu úhlu otisku mezi prsty a nártem se ukázalo, že v botách se dětské nohy ohýbají minimálně o 30 % méně. Podobné výsledky se objevily také u ostatních kloubů, které činí dětskou nohu pohyblivou. Výsledek vědců je, že chození naboso dětskou nohu optimálně trénuje! Nohy se stávají pohyblivějšími, silnějšími a tím také odolnějšími. Proto odborníci všem rodičům doporučují: zouvejte dětem boty tak často, jak to jen jde! Ale protože to nejde vždy a všude, měly by dětské boty mít alespoň určité vlastnosti. Christian Klein, ortoped ze Salcburku říká: „Boty musí být měkké a splynout s každým pohybem. Názor, že dětská noha potřebuje podepírat, je zastaralý a patří definitivně historii.“

Díky praktickému hmatu, „testu ohebnosti“, zjistí rodiče okamžitě, jestli jsou dané boty pro jejich děti vhodné. Dr. Klein říká: „Ohněte několik párů bot rukou. Hned zjistíte, jak to jde u mnohých bot ztuha. Pro dětské nohy jsou takové boty utrpením.“

Tip profesionála: čím měkčí a ohebnější je bota, tím lepší je pro dětskou nohu. Ostatně to poznají i dospělí! Z vývojových laboratoří výrobců obuvi přícházejí stále častěji měkké a ohebné modely.

Uveřejněno s laskavým svolením autorů.

Zdroj: http://www.kinderfuesse.com

Protiskluzové ponožky a jejich odvrácená tvář

Někteří lékaři doporučují rodičům, aby svým dětem místo bačkůrek dávali protiskluzové ponožky. Nožičky se v nich hýbou mnohem přirozeněji a zahřejí tehdy, když to naboso není možné.

Na možná rizika spojená s nimi však poukazují německé ekotesty. Podle jejich výsledků většina testovaných ponožek nese v sobě zdravotní rizika, která jsou ukryta v jejich protiskluzové úpravě. Německý ekotest zjišťoval v létě 2011 složení 14 párů protiskluzových ponožek pro děti. Výsledky jsou publikovány zde: http://www.oekotest.de/cgi/index.cgi?artnr=98415;bernr=07;co=

Více než polovina ponožek v testu propadla kvůli škodlivým látkám, například změkčovadlům, které jsou už v hračkách zakázány. Nejmenší děti jsou zvlášť ohroženou skupinou, protože ponožky často strkají i do úst. Jen málo výrobců uvádí složení ponožek včetně protiskluzové úpravy. V Německu byly protiskluzové ponožky testovány opakovaně a výsledky byly vždy velkým zklamáním. Jeden z mála výrobců, kteří používají bezpečný silikon a vždy prochází testy bez problémů, je Hirsch Natur , německý výrobce bavlněných a vlněných ponožek.

Naše zkušenost

Když jsme položili otázku jednomu polskému výrobci protiskluzovek pro nejmenší děti, zda byl jejich produkt testován na zdravotní nezávadnost, odpověď byla: „Ne.“ Když jsme se dále ptali, jestli jsou tedy jejich ponožky zdravotně nezávadné, odpověď zněla: „Doufáme.“ Chtěli jsme od nich vzorek, který by

jsme na vlastní náklady dali otestovat. Přestali s námi komunikovat. Když jsme se zeptali majitelky jednoho českého obchodu s ponožkami na složení protiskluzové úpravy ponožek pro děti, odpověď zněla: „Nevím. Asi jako u všech.“ Rozhodli jsme se nekupovat zajíce v pytli a sáhli jsme po Hirsch Natur . Ponožky se příjemně nosí a jsou hřejivé. Protože jde o stoprocentní vlnu, vyžadují ruční praní. Je třeba počítat i s tím, že po pár měsících pravidelného používaní bude potřebná jejich oprava šitím. Ovšem tak je to u většiny opakovaně nošených a praných ponožek. Doporučujeme milovníkům pravých a čistých materiálů, kteří upřednostňují nezávadnost a přírodní původ před umělou výdrží, nízkou cenou a chemickým zatížením.

Klasika není vždy to pravé ořechové

Když se řekne bota do školy, většina rodičů si představí klasickou pevnou uzavřenou šněrovací obuv vyrobenou z kůže, která jejich dětem má poskytnout potřebnou stabilitu.

V zahraničí jsou dobré školní boty důležité zajména proto, že v nich děti tráví celý den. Proto se jejich výběru věnuje velká pozornost a nejsou levné. Vědci z Univerzity v Sydney si proto na tuhle obuv posvítili a zjistili, že výrazně mění pohyb chodidel a kotníků, a to může mít dopad na vývoj dětských nohou. Hlavní poznatek je, že školní obuv omezuje pohyb chodidel a to se promítá do pohybů kotníků, které musí tuto nedostatečnost kompenzovat. Tyto změny můžou vést až k přetížení a následnému zranění lýtek a Achillových šlach. Vědci proto věří, že výrobci obuvi by měli změnit design bot pro děti. Mezi chůzí naboso a chůzí v botách je enormní rozdíl, přičemž různé typy bot mají podobný dopad na dětské nohy. Více v angličtině na: http://sydney.edu.au/news/84.html?newsstoryid=8998

Hezké boty, velké boty, nebo raději žádné?

Vybrat správné boty pro děti není nijak snadné a statistiky potvrzují, že rodiče nevědí, co by jejich děti vlastně měli nosit.

Každé třetí dítě nastupuje do školy s deformovanýma nohama.  Tyto deformity jsou připisovány právě nevhodné obuvi. Dětské nohy totiž z veliké části tvoří chrupavka, která se postupně mění na kost. Tento proces je plně ukončen až v dospělosti. Dětská bota proto musí respektovat plasticitu, tvar, velikost a neustálý vývoj nohy.  Musí být prostorná v oblasti prstů, ohebná, prodyšná, plochá. Mnohdy je to právě naopak a noha se stává jejím rukojmím, ochabuje a nenávratně se deformuje.

 

 

 

 

Poměr kostí v noze dítěte v 6 měsících, 2 letech a 18 letech

Kromě ohebnosti je velice důležitým kritériem velikost. A průzkumy potvrzují, že právě velikost je velký kámen úrazu. Mytický centimetr u dětí totiž zdaleka nestačí. A nestačí se řídit ani starou velikostí a kupovat o číslo větší boty. Veliká část výrobců dětské obuvi totiž dbá pramálo na to, aby se deklarovaná velikost bot shodovala se skutečností. V závěrečné zprávě ČOKY (Česká obuvnická a kožedělná asociace) „Kvalitou obouvání k omezení úrazů ve školách“ z června 2011 se uvádí, že až 77 % obuvi, kterou měli děti v čase měření na nohách, bylo označeno špatně, přičemž maximální výchylka byla až dvě velikostní čísla. K podobné zkušenosti dospěl i rakouský vědec Wieland Kinz, který měřil nožky a boty dětí v Rakousku. Pro správné určení potřebné délky je vždy nutné fyzicky proměřit vnitřní délku obou bot.  Podle našich zkušeností však mnohé prodejny obuvi vhodným měřidlem vnitřní délky obuvi nedisponují. Prodavači mnohdy netuší, že rozdíl mezi dětskou nohou a botou má být nejméně 12 mm , u nových bot i víc. Je nutno počítat s tím, že dětské nohy se při pohybu prodlužují a rozšiřují ještě víc než nohy dospělé a v průběhu dne mění svůj objem. Wieland Kinz ve své knize Kinderfüsse – Kinderschuhe (v překladu Dětské nohy – dětské boty) doporučuje kupovat dětem obuv s nadměrkem do 17 mm. Řídit se samozřejmě tím  větším chodidlem. Tak svému dítěti dopřejete boty, které mu při průměrném růstu nohou 1 mm za měsíc vydrží 5 měsíců. Přesněji dětem starším tří let. Do tří let totiž nohy rostou rychleji. Je vhodné při koupi bot obkreslit chodidla svých dětí  ve stoje, přidat nadměrek, a tak zjistit, jestli nové boty budou pasovat. Na trhu už existuje i dětské měřidlo nožiček. Rodiče tak vědí přesně, jestli kupují dětem dostatečně velké boty. Různé jiné metody měření volného prostoru bot (strkání palce mezi patičku a okraj boty nebo tlačení na palec dítěte v botě) jsou velmi nepřesné a zavádějící. Proměřovat boty po pár měsících nošení je nutností , protože se může stát, že nožka dítěte naroste skokem. Žádný certifikát kvality totiž nepomůže, když vaše dítě nosí boty o několik čísel menší, než by mělo. A to se děje u většiny českých, rakouských, britských či finských dětí. Všude tam, kde se vědci zaměřili na dětské nohy, zjistili alarmující fakty. V  základní škole v Kroměříži pracovníci ČOKY v říjnu 2010 zjistili, že 69 % dětí nemělo žádný, anebo mělo malý nadměrek do 1 cm včetně  , v červnu 2011 to bylo 67 %. U přezůvek to byla ještě horší čísla, v říjnu 2010 91 % dětí nedosáhlo na nadměrek 12 mm, v červnu 2011 to bylo 89 %. Problémem bačkůrek je i to, že doporučený nadměrek vlastne ani není možné dodržovat, protože pak padají z nohou. Otázka je, jestli by rodiče neměli sáhnout po vhodnějších přezůvkách, které by na noze drželi i s nadměrkem. Doma můžou vyměnit bačkorky za ponožky s protiskluzovou úpravou. Otázku nadměrku totiž skutečně není možné podceňovat. V roce 2009 pod záštitou rakouského ministerstva zdraví vznikla studie, která potvrzuje spojitost mezi nošením malých bot u dětí a vbočeným palcem . Výsledky studie byly stejně varovné jako ty české. Téměř 89 % dětí mělo na nohách přezůvky nedostatečné velikosti, malé vycházkové boty mělo 70 % dětí.

Rodiče by nikdy neměli zapomínat, že děti nedovedou říci, jestli je boty tlačí.  Jejich nožky jsou schopné se přizpůsobit i botám o několik čísel menším právě pro vysoký podíl chrupavky. A i vzpomínaný nadměrek musí jít ruku v ruce s ohebnou podešví.  Je důležité, aby bota umožnila přirozené ohýbání nohy, i když už noha poporostla a prstní klouby změnily v botě místo.Též podpatek jakékoliv výšky je problém, vede totiž ke zkrácení Achillovy šlachy. Dětská obuv by proto neměla mít žádný podpatek. Zvláště u dívek je toto velice důležité. Podpatek totiž mění pánevní sklon a zákonitě tak nastává i posun orgánů, které jsou v ní uloženy.

Boty je třeba vnímat jako nutné zlo nebo krátkodobý módní doplněk. Téměř  každá bota nohy deformuje, a proto je vhodné nechat děti chodit naboso co nejvíc.  Na tom se shoduje několik světových odborníků zabývajících se touto problematikou. Londýnská podiatrička Tracy Byrne ,odbornice na dětskou podiatrii, uvádí, že nošení bot příliš brzy může u dětí bránit správné chůzi a vývoji mozku. Boty přirozenou chůzi znemožňují.  Děti, které se učí chodit bez bot, dělají kratší a širší kroky oproti dětem, které mají na nohách boty. Velkým kritikem bot pro děti byl i proslulý odborník v oblasti obuvi William A. Rossi, doktor podiatrie, autor osmi knih a stovek článků, historik obouvání, který svůj život zasvětil problematice obuvi. Rossi rodičům doporučoval, aby své děti nechali do tří let chodit naboso, čímž jejich nožky získají zdravý start, a zavedli zvyk chůze naboso doma pro celou rodinu . Argument, že lidská noha není stvořena pro chůzi po tvrdých površích, jednoznačně zavrhoval a uváděl příklad asijských rikšů, kteří bez bot denně uběhli desítky kilometrů po cestách nebo dlážděných chodnících, přičemž jejich chodidla i po 40 či 50 letech této práce byla zdravá a silná. Podobně jsou na tom dělníci v přístavech Singapuru, Jakarty, Bombaje, kteří naboso bez problémů nakládají a vykládají lodě. Možná právě proto, že neznají boty. Existuje studie z roku 2006, která dokazuje, že když se zují lidé s artrózou kolene, jejich kolena a kyčle zaznamenají při chůzi značný pokles zátěže .

Trendy v dětské obuvi zohledňující nejnovější poznatky směřují k tzv. minimalistickým botám. Ty poskytují především ochranu před zraněním, snažícím se však přiblížit chůzi naboso. Tohoto efektu se dosahuje ultratenkou podešví. Zajímavý test u 22 dětí ve věku od 7 do 11 let v Jižní Africe, které 2 mesíce místo klasické obuvi nosily právě minimalistickou obuv nebo chodili bosé, ukázal, že u nich došlo k posílení svalstva, zlepšení rovnováhy, funkcí a síly kotníků. Nohy zvyklé na chůzi bez bot jsou silnější a silnější nohy znamenají silnější tělo. Na nohách se nacházejí tisíce nervových zakončení, která jsou bosou chůzí drážděna a vysílají informace do mozku a celého těla. Bosá chůze vede ke zlepšení držení těla a propriocepce. Být v kontaktu se zemí má i jiný, energetický rozměr.Lidská noha je od narození dokonalá a i když ji ještě čeká hodně vývoje a práce, potřebuje hlavně svobodu.

Slovníček:

Vbočený palec – palec nohy je stočen k ostatním prstům.

Podiatrie – je vědou zabývající se studiem nohy, její anatomií, fyziologií a patofyziologií, též správnou léčbou a ošetřením zdravých i nemocných nohou. Definice převzetá z internetové stránky www.podiatrie.cz

Propriocepce – polohocit, schopnost koordinovat tělo v prostoru, smysl, který nás informuje o poloze těla. Definice převzetá z internetové stránky www.slovnik-cizich-slov.info

V upravené verzi vyšlo v časopise Děti a my 6/2012

Žabky

Žabky patří k typu obuvi, která se netěší dobré odborné reputaci, avšak patří k rozšířené letní obuvi.

V dubnu 2012 výzkumná skupina pod vedením podiatra Angusa Charda na Univerzitě v Sydney zveřejnila první studii na světě, která zkoumala chůzi dětí ve školním věku, které měly na nohou žabky. Výzkumný tým použil technologii pohybové analýzy 3D kamerou. Vědci dospěli k výsledku, že jejich chůze měla k chůzi naboso daleko blíž než chůze v kterékoli jiné obuvi. Děti sice používají kompenzační pohyby na udržení žabek na nohou, které můžou při dlouhodobém nošení způsobit přetížení, můžou však mít i posilující účinky. Vědci došli tedy k závěru, že není důvod bránit dětem v krátkodobém nošení žabek .

Více v angličtině na http://sydney.edu.au/news/84.html?newsstoryid=9013

Náš komentář: Jsou situace, kde žabky nemají co dělat. Jízda na kole,…