STONZ

Zima byla dlouhá a Kačenka už chtěla běhat venku. Moje 15-ti měsíční dcerka má poměrně velkou a širokou nožičku; po přednášce J.Tóthové o „bosé“ obuvi (nejen) pro nejmenší mi bylo jasné, že běžně dostupné botičky z obchodů nebudou tou správnou volbou. Přesto jsme se s Kačenkou vydaly občíhnout terén do nedalekého obchůdku, specializovaného na dětskou obuv. Výběr byl poměrně široký, prodavačka ochotná; přesto žádná značka neměla tak měkkou podrážku, aby vyhovovala mým představám, a se šířkou jsem si také nebyla jistá. Cenově se relativně přijatelné botičky pohybovaly kolem 1100,- Kč. Udělali jsme si tedy rodinný výlet k Tóthovým, abychom zjistili, co nám může Janka jako prodejce barefootové obuvi nabídnout.

Volba nakonec padla na zimní „capáčky“ zn. STONZ. Jsou ze silné šusťákoviny, uvnitř podšité fleecem, podrážka je lehce pogumovaná, takže se v nich dá ťapat po sněhu i blátě, dítě si nepromočí nožičky a bota si přesto zachovává ohebnost textilního materiálu. Díky gumičkám s posuvnými brzdičkami lze botičku libovolně utáhnout na nohu. Do bot lze ještě přikoupit teplou vložku, aby dítě nezábly nohy; tu jsme oželeli, protože Kačenka má kožešinové capáčky, na které jí STONZY navlékneme, a může vesele běhat venku. Tyto moderní botičky nás vyšly na 990,- Kč, čili v porovnání s botkami v prodejně je to stejná cena. Mají navíc tu výhodu, že je mohou v klidu podědit i další děti, protože podrážka se prostě nemá jak prošlápnout. Chodíme v nich i po asfaltu a pogumovaná vrstva zatím drží velmi dobře, nejsou znát žádné známky sedření.

Ze začátku se mi STONZy příliš nelíbily kvůli svému designu, kterému říkám „dinosauří noha“. Působí neforemně, široce, plandavě. Měla jsem pocit, že dítě v nich nutně musí zakopávat. A nezakopává Je to zřejmě jen zvyk na design naší běžně používané, nohu obtahující obuvi. V capáčku STONZ má nožička dostatek prostoru, není škrcena, omezována a dítě v ní ani nezakopává, materiál zbytečně nepřebývá, jak by se na první pohled zdálo. Upevnění pomocí gumiček s brzdičkami, které jsou obtočené kolem celého vršku boty, tedy kolem lýtka dítěte, je dostačující, a botka krásně drží.

Co se týče údržby, po výletě vždy opláchnu pogumovanou podrážku v teplé vodě a tím s údržbou končím… STONZy lze prát na 30 stupňů, nebála bych se je dát do pračky, ale zatím jsem je prát nepotřebovala. Kačence se v nich ťape dobře a má radost, že může chodit venku po svých. Ve STONZech nezakopává, nepadá a oblíbila si chození do kopců a sbíhání dolů; myslím, že je to i těmito capáčky, protože nožička může dobře reagovat na nerovnosti terénu a do kopce se krásně zapřít. Jsme spokojeni.

Kamila, České Budějovice

Video holčičky ve STONZECH:

https://www.facebook.com/photo.php?v=10200903877225394&set=o.385659941489996&type=2&theater

Musím Vám napsat, jaký úspěch nové Vivo mají. Používáme je bez vložky a dcerka je nadšená. Vybírá si rozmanité povrchy, nejraději má kamínky, a prochází je po různých stezkách a vyžaduje, abychom s manželem běhali v jejích stopách za ní. Samozřejmě roli asi hraje i to, že přešla z těžkých zimních bot, ale stejně myslím, že je z bot nadšená.

Vlasta

Ďakujem, že ste sa rozhodli čítať moju prvú recenziu na barefootovu obuv. Snáď vám dokážem bez zbytočných formalít priblížiť, ako som pochodil, resp. pobehal v mojich prvých bežeckých bosých topánkach. Recenzia bude okrem technického hodnotenia aj akýmsi mini denníkom bežca, ktorý presedlal na nový typ obuvi a nový spôsob behania.

Topánky mi došli poštou v apríli 2012. S manželkou sme sa na ne pozerali ako na zjavenie. „Tak toto je to Vivobarefoot? No hurá. “ Pocity sme mali zmiešané. Skúšali sme si ich, (jej boli samozrejme veľké) ale mne sadli. Boli veľmi ľahké, ako keby ste na voľných ponožkách mali nejakú tenkú podrážku. Musím povedať, že som trochu riskoval, lebo som nemal možnosť ich vyskúšať. Spoľahol som sa na tabuľku veľkostí od výrobcu, kde udáva aj vnútornú dĺžku topánky. Ja som si, samozrejme, zmeral nohu meradlom PLUS12. Šiel som do nadmerku zhruba 10mm. Keď človek vie pracovať s meradlom, tak dokáže s veľkou pravdepodobnosťou trafiť číslo. No a dobré je ,ak konkrétnu topánku ešte premeria aj predajca pred tým, ako vám ju pošle.

Na nadmerok som si veľmi rýchlo zvykol, aj keď som bol zvyknutý na „perfektne“ pasujúce outdoorové kožené topánky s vibramovou podrážkou od prestížneho výrobcu – toho času moja jediná, dokonalá, pekná, univerzálna obuv na zimu aj na leto. (dnes ju používam ako pracovnú obuv, max. na hoďku, lebo sú mi už malé).

Behom niekoľkých dní sa moje Breatho stali mojou jedinou obuvou. Behať som v nich začal veľmi opatrne (vedel som, že zmeniť bežecký štýl po 13 rokoch behania v odpružených topánkach Asics cez pätu sa nedá zmeniť len tak zo dňa na deň). Začal som ich nosiť aj bežne von, do práce, šoférovať v nich. Momentálne nie som bežec ktorý týždenne odbehne 60km, Skôr len udržujem kondíciu a vybehnem maximálne 3 krát do týždňa na 6 km, občas 10 km.

Pokúsim sa technicky ohodnotiť topánku v 3 režimoch.

Beh – rovný terén: Môj beh cez špičky začal trochu komicky. Bežal som výlučne cez špičky. Skôr poskakoval ako zajac. Svaly to hneď spoznali. Cca po 3 mesiacoch sa štýl optimalizoval. Došľapujem na špičku (už nie tak výrazne), potom sa mierne dotknem pätou zeme (taká trochu stabilizácia, trochu mini oddych pre lýtka), potom odraz.

Topánka krásne podporovala tento bežecký štýl. Vďaka širokej prednej časti topánky predná časť mojej nohy krásne dopadala celou plochou na terén, prsty sa roztiahli. Päta topánky vôbec nezavadzala ani nezvádzala k došľapu cez pätu. Ani takmer úplné vylúčenie používania päty mi nerobilo veľký problém (kvôli tomuto som koketoval s kúpou NB minimus s 4 mm podpätkom, ale zdá sa, že som sa rozhodol dobre). Stabilitu počas behu zaisťovalo prakticky celé telo – hlavne sa zapájali svaly na chodidlách a na prstoch. Celé telo spomínam preto, lebo s postupne pribúdajúcimi kilometrami sa zmenilo aj držanie tela. Telo sa vzpriamilo. Hlavu som začal držať hore. Topánka držala na nohe výborne. Noha sa v nej nešmýka (nosím vždy ponožky). Tým, že je topánka konštruovaná „do ľahka“, človek nevníma jej ostatné časti, ani hmotnosť. Švy nikde netlačia. Odvetranie výborné. (asi preto ten názov „Breatho“)

Beh po asfalte ma tiež svoje čaro ale výrazne sa opotrebúvajú hroty na podrážke. Viď foto. Na beh po hladkom povrchu by som uprednostnil modely bez TRAIL-ovej podrážky. Barefoot pocit by bol ešte intenzívnejší a šetrila by sa aj podrážka.

Beh – nerovný terén: Na tento terén je práve Breatho stvorené. Trúfnem si povedať, že dokonca motivuje bežca k behu a pohybu. Ja osobne som sa vyslovene tešil behať po lese. Podrážka má perfektný grip. Beh po kameňoch je príjemný a zároveň bezpečný. 3mm podrážka plus hroty fungujú fakt dobre. V takýchto situaciach by už bolo treba hodnotiť skôr moje nohy, ako zvládajú beh po náročnom teréne a nie topánky. Topánky to svoje, čo museli, splnili. Zvyšná práca ostáva na nohách. Tu by som upozornil na riziko roztrhnutia zvršku v prípade, že zakopnete o ostrý konár (česky: větev). Mesh vydrží toho veľa. Párkrát som musel prebehnúť cez džungľu divých/lesných malín, odniesli si to len ponožky. Mesh som roztrhol až keď som stál na naskladanom palivovom dreve vo výške 2 m a manévroval s 15 kg metrovicou v ruke. Zakopol som o krátky silný konár trčiaci z klady podo mnou. Viď foto. (POZOR, recenzované topánky nie sú pracovná obuv, to bola len moja vlastná hlúposť).

Beh po snehu je takisto veľmi príjemný. Cítite, ako sa sneh skutočne pod nohami deformuje. Grip opäť veľmi dobrý. Na ľade to už neplatí. Zimu na nohách som necítil ani keď vonku bolo okolo -10 ⁰ C. Nie je to tým, že by zvršok dokázal izolovať, ale tým, že noha sa dokáže dobre prekrviť. Keď ste zimomravý typ, je možné že vám v nich zima bude. Ja som nosil do nich jednu vrstvu teplých ponožiek. Neboli ani termo.

Chôdza. Nachodil som v nich takisto dosť kilometrov. Človek v Breatho chodí inak ako v nich behá. Takisto je rozdiel v čase strávenom pri tej či onej aktivite.

Zo začiatku som v nich chodil trochu viac cez pätu (nie tak výrazne ako v klasickej obuvi). Musím povedať, že vysoké hroty na podrážke umožňovali mierne tlmenie, čo pre „bosonožcov začiatočníkov“ je celkom vhodné. Postupom času, asi po ¾ roku sa chôdza optimalizovala a dnes cez pätu idem minimálne, došlapujem skôr na stred chodidla.

Ponáhľať sa a robiť dlhé kroky (všeobecne v bosých topánkach) nie je príjemné. To skôr škodí. To radšej bežte. Ideálna je pohodová kľudná chôdza. Raz som v nich musel čakať na autobus asi 20min, pri asi -5⁰C. Bola mi zima.

Ďalšie technické postrehy: po 12 mesiacoch

Vložka: Vyberateľná. Bez výrazného poškodenia. Topánky je možné používat aj bez vložky.

Zvršok: Tkanina mesh. Dostatočne pevná. Mierne porušenie materiálu len v mieste častého ohýbania. Nie je vodeodolný.

Vnútorná strana: Bez poškodenia.

Spoje/švy: Bez poškodenia.

Šnúrky (tkaničky): Bez poškodenia.

Hmotnosť: 270 g (veľká výhoda)

Podrážka: Typu TRAIL (patentovaný dizajn, 3mm hrúbka)

Iné vychytávky: antibakterialna úprava.

Moja veľkosť: EU 45 (vnútorný rozmer: 295mm)

Aj po poškodení (predraní) tkaniny mesh alebo úplnom opotrebovaní dezénu na podrážke predpokladám, že tieto topánky zostanú funkčné a dobre poslúžia svojmu majiteľovi ešte ďalší rok, nakoľko všetky spoje a nosné časti stále nevykazujú známky opotrebovania. Čiže ochránia nohu pred úrazom od ostrého predmetu.

Počas tohtoročných najtuhších zimných dní som nosil VIVOBAREFOOT OFF Road Hi. Recenziu určite napíšem. Ale musím napísať, že vždy keď som nazrel do nášho botníka, tešil som sa, kedy si Breatho opäť obujem a vybehnem.

Myslím, že behanie naboso alebo v bosých topánkach nie je len o nabehaných objemoch, znižovaní HR max, ale o radosti z pohybu, pohybu, ktorý vníma mozog a srdce sa z toho teší.

Moje typy ako začať behať v bosých topánkach:

Postupne zaraďovať novú obuv do tréningu. Pamätajte, že menej je viac.

Skúste si dať nové topánky do bežeckého batôžka, vybehnúť v tých starých, zahriať sa a potom preskočiť do nových. Ja sa tento rok budem týmto spôsobom snažiť behať úplne naboso.

Určite mi pomohlo nosenie bosých topánok aj bežne von.

Choďte čo najviac naboso aspoň doma.

Viktor

Dobrý den Janko,

byla bych napsala sama, ale zlobil hrozně počítač (manžel instaloval Windows 8, ať žije pokrok!)

Jsem naprosto NADŠENÁ, botičky NEDÁME!

Jsou fantastické, Josefínka běhá jako drak, do kopce, z kopce, skáče do louží – padá minimálně (rozběhnout se z kopce není zrovna nejlepší nápad, že…), a to opravdu ve venkovním terénu nemá nijak „natrénováno“  – s těmi botičkami, co měla předtím na vyzkoušení na nožičce (zimní Fare) se to vůbec nedá srovnat! (Ano, Janko, a to, prosím pěkně,  píše člověk, který se vyjadřuje spíše umírněněji…)
Josefínka má z chůze neskutečnou radost, a já jsem moc šťastná, že ji tak vidím 🙂 Kdybych to sama nezažila ten rozdíl, nebudu věřit!

Myslím, že botičky sedí dobře, opravdu akorát – má teď na to chladno silnější vlněnou ponožku (nožicky krásně teplé), gumičky botičku udrží krásně.

Moc ještě jednou děkuji a moc zdravím :-))

Josefina, maminka Josefinky 19 měsícú

Botu jsme kupovali pro sedmnáctiměsíční dcerku jako zimní botu a náhradu za už malé Vivobarefoot Off Road. V následujících řádcích rozvedu pár svých postřehů. Nejsem studovaným odborníkem na boty, pouze laik, který se už před pár lety začal zajímat o běhání naboso a zjišťovat různé informace. Berte to tedy prosím jako názor lehce poučeného laika.

Podrážka boty je tím nejlepším, co SKEANIE nabízí. Je tenká a na všech místech velice ohebná. To je velký rozdíl proti většině bot, kde se ohebnost projevuje pouze v určitých místech podrážky.

Co se týče celkového tvaru, bota mi přijde o něco užší než na začátku zmíněné Vivobarefoot, což je pravděpodobně daní za odlišný nazouvací systém. Skeanie nemají žádné pevné vázání (ani tkaničky ani suchý zip), jenom lehce se svírající gumu. Co může na počátku někoho nepříjemně překvapit je ale ve skutečnosti plusem, protože si tak bota nechává část výhod kotníkových bot (z hlediska udržení vody mimo nohu) a zároveň jenom minimálně omezuje volnost pohybu v kotnících. S tímto konceptem vázání přichází také nutnost kupovat boty, které nejsou příliš velké, protože pak dítě může sešlapávat botu na straně a na noze se neudrží.

Přece jenom ale na celkovém tvaru najdu jednu věc, kterou považuji za negativní a to je zbytečně vysoko položená špička boty (anglicky „toe spring“). Ta usnadňuje odraz při chůzi a vyřazuje do určité míry chápavou funkci prstů, což je přesně to, co od minimalistické boty neočekávám. Stále mě překvapuje, kolik minimalistických bot si zachovává tento zbytečný konstrukční prvek klasických bot a bohužel SKEANIE nejsou výjimkou. (Při diskuzi o „toe spring“ je důležité si uvědomit, že zatímco při běhu velká síla dopadu dokáže minimalistickou botu zploštit a „toe spring“ nehraje významnou roli, tak při stání a normální chůzi se „toe spring“ projevuje výrazně a ohýbá tak přirozenou pozici prstů, které ztrácí kontakt se zemí (viz foto))

Z hlediska funkčnosti splňuje bota vše, co slibuje. Není voděodolná, ale to se projevilo jenom jednou, když jsme se brouzdali v hlubším sněhu. Upozorňuji, že bez použití impregnace. Tenká podrážka znamená, že bota málo tepelně izoluje nohu od povrchu, ale pokud je člověk v pohybu a nechodí po sněhu, dá se s tím určitě pohodlně vyžít do 0° bez problémů v normálním oblečení. Takže deklarovaná mírná zima je přesně tím pravým obdobím. Pokud ji nosí malé děti, které se často zastavují, nebo je větší zima, tak si ale přece jen dovnitř zaslouží na nohy něco teplého.

Už na první pohled je jasné, že se značka neorientuje na sportovně založené jedince. Jedná se samozřejmě o otázku osobního vkusu, jestli se vám bude její vzhled líbit a přestože já osobně bych dal přednost trochu sportovnějšímu vzhledu, když doplňujícím oblečením je nejčastěji kombinéza, není to nic špatného. Kvalita zpracování se za ten více než měsíc zdá být vysoká, žádný problém s materiály a spoji nenastal.

Celkově je bota rozhodně jednou z nejlepších voleb pro dětské nohy do zimy, byť je to částečně dáno i nedostatkem konkurence v kategorii zimních bot pro úplně nejmenší děti.

Autor recenze: Adam, Slaný