Rozhovor s Jitkou Baďurovou z Fakulty technologické UTB ve Zlíně

Ing. Jitka Baďurová, PhD., působí jako odborná asistentka na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíne, kde se v rámci postgraduálních studií specializovala na obouvání a faktory způsobující zdravotní komplikace nohou dětí. Její profese jí dává prostor dívat se na dětskou obuv jinak, než rodič, lékař nebo prodavač obuvi a my vám v rozhovoru s ní nabízíme jiný pohled.

Paní Baďurová, určité období jste věnovala výzkumu v oblasti dětské obuvi a zároveň vad nohou u dětské populace. K jakým závěrům jste dospěla?

Děti jsou velmi citlivé. Sama, jako matka, máte jistě zkušenost, že když jste byla na mateřské, vaše nálada se okamžitě přenesla na miminko. Později zase, aniž byste před dětmi řešili nějaké problémy, děti vždy vycítily, že něco není v pořádku. Psychologové to formulují, že dítě dýchá
a nasává informace celým povrchem těla. Bylo by tudíž naivní si myslet, že dětská noha je tohoto fenoménu ušetřena. Z biologie víme, že kosti dětí jsou více chrupavčité, protože rostou. To je další „nebezpečí“ pro dětskou nohu, protože omezování nohou tvarem obuvi může růstu nohy bránit, anebo formovat její tvar. Nějaký závěr z těchto slov? Každý člověk, tzn. i dítě má nohu nějak jinak zformovanou, neexistuje žádný standard, se kterým bychom mohli nohy srovnávat a ani mezi sebou je srovnávat příliš nelze. Obuv naopak vyrábíme ve standardizovaných velikostech, vybrat tedy správnou obuv na nohu našeho dítěte je věc těžká!
Velikosti se standardizují na základě hromadného měření délek  a obvodů prstních kloubů nohou dětské populace. Jedno z posledních měření bylo provedeno doktorkou Šťastnou na konci minulého století, které ale pro standardizaci velikosti obuvi nebylo použito.

Pokračování tu.

Vědec, jež se podílí na studii Univerzity Salzburg, vysvětluje, proč dětské nohy trpí. A co mohou proti tomu udělat rodiče.

Pane doktore Kinzi, vaše studie odhalila velmi znepokojující čísla. Je na vině moc velká šetrnost rodičů, že spousta dětí běhá ve špatých botách?

Dr. Kinz: Myslíte tím, že rodiče šetří na špatném místě? Ne, rodiče jsou podle našeho průzkumu na tomto nešvaru vinni ze všech nejméně. K problému přispívají jiné nevhodné faktory: velikosti bot, které jsou velmi často uváděné nesprávně, a děti, které nevnímají, jestli jsou jim boty malé. V obchodě se sice většinou měří velikost nohy, ale na základě nesprávné velikosti bot by měl být už dávno standard, aby se měřila také vnitřní velikost boty.

Jsou použité boty po sourozencích, sousedech a kamarádech v pořádku, pokud dítěti sedí?

Ano. Rodičům se namlouvá celé roky, že jsou špatnými rodiči, pokud budou svým dětem dávat nošené boty. V dotazníku pro jednu studii jsme se rodičů anonymně ptali na používání nošených bot u dětí a podívejme se: Více než 50 procent rodičů opravdu dává svým dětem nošené boty – ovšem se špatným svědomím. Ale k tomu není důvod: Pokud dětská noha má v botě minimálně 12 milimetrů volného prostoru před prsty a boty nejsou sešlapané na jednu stranu, není pak žádný problém používat nošené boty po jiných dětech. Kromě toho je to ekonomické a ekologické: je to úspora peněz a surovin.

Vaše studie věnuje vlastní kapitolu domácí obuvi. Lze domácí obuv vůbec doporučovat pro vývoj zdravé nohy?

Vlastně ne. Jsou totiž téměř vždycky malé. Ve výzkumu tepelných vlivů jsme k tomu zjistili, že malé nožičky se v bačkorách přehřívají a za chvíli jsou úplně mokré. Změklá kůže se pak stává živnou půdou pro plísně a bradavice.

Co tedy mají děti doma nosit?

Doporučujeme protiskluzové ponožky. Jejich velikost se dá lehce zkontrolovat, navíc se ponožky pravidelně perou.

Co by měla umět dobrá dětská bota?

Nejdříve to nejdůležitější: dětská noha nepotřebuje žádné boty. Je nesmysl, že dobré dětské boty musí podepírat a ovládat malé měkké dětské nožky. Dětské boty musí poskytovat 12 až 17 milimetrů volného prostoru, pak sedí. Měly by být co možná nejměkčí a nejohebnější – a dítě by je mělo nosit co nejméně často.

Kolik musí bota stát, aby ji mohlo dítě bez obav nosit?

Analyzujeme už několik let vnitřní velikosti všech značek, které se v našich výzkumech objeví. Do dneška jsme neobjevili takovou značku, která by nabízela správnou vnitřní velikost. Jako rozlišovací kritéria jsme použili boty levné a drahé, malé a velké, dívčí a chlapecké, ale neobjevili jsme žádné rozdíly. Z tohoto pohledu není tedy důvod kupovat drahé dětské boty. Vnitřní velikost je ovšem jen jeden faktor, proto se také orientujeme podle německých výsledků testů (Stiftung Warentest, Ökotest). Zde pozorujeme, že diskontní obchody zatím začaly nabízet lepší kvalitu než mnohý obchod s obuví.

Děti bezmezně milují fenomén konversek, tenisek a balerín: Měly by z botníku zmizet?

Baleríny bychom opravdu nejraději vystřelili na měsíc. Aby vůbec držely na noze, musí být moc malé. Dosud napadlo bohužel jen několik málo chytrých výrobců opatřit baleríny páskem přes nárt. Ten má tu výhodu, že baleríny je možné nosit s odpovídajícím volným prostorem a přesto nekloužou z nohy. U konversek, tenisek a kroksek nevidíme jediný problém, za předpokladu, že jsou dostatečně velké a dítě je bude střídat s jinými botami – nebo chodit bosé.

A jak jsou na tom žabky?

V zásadě jsou žabky téměř ideální: nohy dobře větrají, podrážka je velmi měkká a ohebná, muskulatura nohy se musí namáhat. To všechno jsou vlastnosti, které mnohé jiné boty nenabízejí.

Vaše studie vznikla v roce 2003. Něco jste už od té doby v Rakousku prokazatelně změnili?

To je složité téma. V současné době provádíme více výzkumů v zahraničí než v Rakousku. Bohužel proto se setkáte s více úspěchy spíše v zahraničí. V Lichtenštejnsku jsme byli schopni během tříletého projektu znatelně snížit počet dětí s příliš malými botami. Také ve Finsku se objevují potěšující úspěchy.

Přeloženo z www.active-magazin.com

Foto zdroj: www.active-magazin.com

Zveřejňuji se souhlasem autora Jaroslava Kolcuna z www.bojovky.info.

Většina podiatrů doporučuje, aby děti nosily obuv až od věku 8 let a do té doby chodily bosé. Dětská obuv totiž prsty tlačí k sobě (počátek hallux valgus), pata jezvednutá a bota má tvrdou podrážku. A od 8 let je již chodidlo prakticky úplně vyvinuté.

Podle jedné studie provedené v USA na předškolácích, se ukázalo, že více jak 80%z nich již měly nějaké deformace prstů či chodidla. Studie zahrnula více jak 1,000 dětí a během ní se ukázalo, že většina dětských bot nerespektuje skutečný tvar dětského chodidla. Další studie, provedená již na více jak 4,000 dětech, ukázala, že drtivá většina z nich nosí obuv o půl a jedno číslo menší, než by nosit měly. Děti rostou jako z vody, stejně tak jako jejich chodidla, takže rodiče často logicky pořizují obuv v různých second handech, aby ušetřili. Výsledkem pak mohou být infekce, špatný došlap, apod. A to vše jen díky tomu, že trvanlivost dětské obuvi v porovnání s dobou a frekvencí nošení, je dosti dlouhá. Je nutné si také uvědomit, že i správná velikost obuvi může být příčinou tzv. kladívkových prstů, pokud je pata více zvednutá díky tvaru podrážky.

V Indii proběhla v roce 1992 další studie, která u více jak 2,300 dětí (zemědělská oblast) ukázala, že právě boty jsou hlavní příčinou plochých nohou. Studie zahrnula děti ve věku 4-13 let ze dvou anglicky hovořících škol (AHŠ) a čtyř neanglicky hovořících škol (NAHŠ), které se ve zkoumané oblasti vyskytovaly. Více jak 50% dětí z AHŠ nosilo obuv a prakticky 100% dětí z NAHŠ chodily bosé. Výskyt plochých nohou byl u AHŠ školáků nosících boty více jak trojnásobně vyšší.

Děti instinktivně chápou, že chození bos je pro ně nejlepší. Často u dětí vidíte snahu si sundat botičky, ve kterých se jim paří noha a cupitat všude bosé. Jenže než skončí školku a nastoupí do základních škol, již mají v hlavě pevně zafixované, že normální je chodit v botách, jakkoliv nepřirozené a nepříjemné jim to může být.

Dětské chodidlo, které je často bez bot, je silné, pružné, stabilnější a odolnější vůči jakýmkoliv kožním chorobám, protože právě v dětském věku si tělo vybuduje nezbytnou imunitu. Navíc svaly a šlachy, které souvisí s chodidlem, kotníkem, kolenem i kyčlí jsou daleko silnější a pevnější. Dítě pak nemá problém se správnou polohou těla, bolestmi zad, apod.

Zajimavé je, že velmi kladný efekt bosé chůze byl zaznamená i u dětí s ADHD syndromem (hyperaktivní děti). Přímý kontakt se zemí dává dětem větší klid, sebedůvěru a radost ze života. Právě bosá chůze je pro děti něco jako učení se „cizím jazykům“ prostřednictvím svých chodidel, protože prostřednictvím chodidel přijímají obrovské množství informací a učí se tak tyto informace zpracovat, protřídit a využít i v budoucnu.

Nemluvě o reflexní masáži, která je pro děti vynikajícím prostředkem, jak dále posilovat imunitu a cítit se skvěle. Bylo prokázáno, že bosá chůza snižuje krevní tlak, perfektně prokrvuje chodidla, čímž zpětně ovlivňuje celý organismus.

Indiáni kmene Navajo nechávají své děti bosé chodit v prvním či druhém sněhu, aby si získaly potřebnou odolnost a otužilost vůči přicházejíí zimě. Ačkoliv samozřejmě nechceme, aby se naše děti nastydly, opakované vystavování chodidel chladu zlepšuje otužilost celého těla a tím pádem snižuje výskyt různých forem nachlazení a rýmiček, kterými děti v současnosti tolik trpí.

Australští Aboriginové se zase naučili chodit po rozpáleném povrchu tak, že si zvykali již od malička. Proto jsou pak schopni přejít jednu z nejrozpálenějších pouští úplně naboso. Jak tuto informaci můžeme využít my, Evropané? Nechávajte děti venku co nejčastěji. Budou pak lépe adaptováni na jakékoliv změny teploty, což znamená opět menší výskyt nemocí. A to už za to stojí, že?

A když už musíme děti navléknout do bot, jaké by měly být?

• Ohebné a měkké tak, aby umožnily dítěti ohýbat chodidlo a jeho klenba se tak mohla rozvíjet a posilovat
• Bez žádných podpatků, které by posouvaly těžiště blíže k bříškám prstů
• Bota by měla kopírovat tvar dětského chodidla a nikoliv, aby se následně chodidlo deformovalo dle boty.
• Bota by měla být udělaná tak, aby noha v ní „dýchala“. Pokud bude chodidlo v botě jako ve skleníku, pak je něco špatně. Holínky jsou možná nejlepší do deště, ale nechte je děti nosit jen nejnutnější dobu…i když co je špatného na tom, courat v dešti bosý? Tak se trochu zašpiní, ale zato bude mít zdravé chodidlo.
• Bota by měla být co nejlehčí, aby dítě netahalo na nohou závaží. To se pak může negativně podepsat na uvolněných šlachách v kotníku, koleni a kyčli.
• Špička boty by neměla být zvednutá, protože to oslabuje prsty nohou. V zásadě by bota měla skutečně kopírovat přirozenou polohu chodidla na zemi.

Mýty o dětské obuvi

• #1 Dětské chodilo potřebuje oporu, které mu dodá právě bota.

Ať už se jedná o oporu klenby, paty či kotníku, jsou boty spíš na škodu, než aby pomáhaly. Samozřejmě zde hovořím o zdravém chodidle. Nechte na dětském chodidle, aby se přirozeně rozvíjelo tak, jak bude postupně více zatěžováno. Jakákoliv podpora či výztuha například klenby, ji ve skutečnosti oslabí a výsledkem pak bude (nejen) plochá noha. Podpora paty pak zase oslabuje a zkracuje achilovku a lýtkový sval.

• #2 Těsné botky jsou pro děti nejlepší.

Dětská noha v nich nedýchá, větší teplota, vlhko a tma je ideálním prostředí pro plísně a jiné kožní choroby.

• #3 O číslo či dvě větší boty jsou pro děti lepší.

Vzpomínáte si, když jste si vzali maminčiny nebo tátovy boty. Jak vám v nich noha plavala? Opět hrozí puchýře či dokonce zranění, protože tělo musí jinak pracovat s technikou kroku (dítě má najednou větší chodidlo díky nasazené botě) a to znamená větší nápor na klouby.

• #4 Bota poskytne kotníku nezbytnou podporu.

Opět nechte posílit šlachy kolem kotníku přirozenou cestou. Právě dětský věk je na to nejlepší, protože dítě teprve začíná chodit a tak se zátež kotníku postupně zvyšuje.

• #5 Tenisky jsou pro sportující děti nejlepší.

Většina tenisek je dělána podle moderního designu a nerespektují přirozený tvar a pohyb dětského chodidla. Zkuste schválně ohnout dětskou botičku a teď si představte, jestli to dokáže udělat i dítě. Nejen že prsty v tom ztrácí svou funkci pružně pracovat na povrchu (je to podobné, jako byste si dali ruce do zpevněných rukavic, moc toho s nimi neuděláte, že?), ale i klenba nemůže pořádně pracovat, protože je noha většinou pevně v tenisce utažená.

• #6 Podpatky pomohou dětem chodit.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by evoluce již pro to něco podnikla, že? Nemluvě o tom, že domorodé kmeny by tedy měly mít velké problémy naučit své děti chodit. Řekl jim to vůbec někdo? 😉 Při podpatku se opět posouvá těžiště vpřed, čímž se mění technika chůze, ale hlavně to má velmi nepříznivý vliv nejen na nohu, ale i na celou postavu.

Základní pravidla pro děti

• Nemluvně, kojenec – nedávejte jim vůbec žádné botičky, jakkoliv roztomile by v nich vypadali. Pokud s nimi jdete ven, zabalte je do teplé přikrývky, případně jim dejte teplé ponožky.
• Batole – držte je i nadále od bot i poté, co již zvládnou první krůčky. Právě to je moment, kdy se začíná formovat jejich chodidlo a botička, jakkoliv zdravě vypadající, jim může velmi uškodit. Pokud si budou hrát venku, ať si hrají bosí. Čím častěji budou bosí, tím odolnější a pevnější chodidla pak budou mít.
• Raná dětská léta – ano, některá místa vyžadují boty, jako jsou jesle, školky, apod. Vybírejte prosím boty, které jsou měkké, něco jako mokasíny, případně sandály a přitom se snažte mít děti bosé co nejčastěji to jde.
• Předpubertální a pubertální věk – vybírejte lehké boty, které jsou měkké, bez zvýšené paty. Boty, které umožňují prstům se volně v botě hýbat a reagovat tak na povrch. A stále platí – být bosý kdekoliv to jen jde.