Myšlenka přivést Janku na Mělník, uspořádat zde její přednášku, se mi v hlavě usadila krátce po prvních narozeninách mé dcery. S jejími prvními krůčky jsem se tak jako každá matka začala intenzivně zabývat otázkou, jaké boty jí pořídit. Měla jsem nějakou představu, cítila jsem, že nejlepší pro ni je, bude-li co nejdéle bez bot. Závěr léta se však blížil, potřeba mít pro dcerku boty byla ze dne na den tu. Naštěstí mám kamarádku, jejíž dcera je jen o pár měsíců starší, než je ta má. Věděla jsem od ní o Jance a o jejích webových stránkách, které jsem celé přečetla. Janky pohled je mi velice blízký. Toužila jsem se zúčastnit i její přednášky, vidět na vlastní oči všechny ty možné i nemožné dětské botičky, především ale poznat tu statečnou ženu, která svou činností vstupuje v ČR na pole téměř neorané. Jelikož pro mne nebylo možné se dostat na žádnou z Jančiných pražských přednášek, řekla jsem si, že když nemůže Mohamed k hoře, bude muset hora k Mohamedovi. Pracuji jako dobrovolník v místním rodinném centru. Denně v něm potkávám celou řadu rodičů a dětí. Mám tedy možnost vidět, jaké boty děti většinou nosí. Tento fakt byl dalším silným impulsem pro to Janku na Mělníku představit. Jsem velice ráda, že jsem se k tomuto kroku odhodlala. Přes veškerou komplikovanost dopravního spojení, přes vzdálenost, která Mělník a České Budějovice dělí, Janka nezaváhala mé pozvání přijmout. Během naší komunikace a během našeho setkání byla vždy milá a vstřícná. Přednáška se vydařila a myslím, že spokojenost byla na všech stranách. Janku si přišlo poslechnout krásných dvacet účastníků, což je na poměry našeho maloměsta slušné číslo. Přednáška byla inspirativní a domnívám se, že většině ze zúčastněných přinesla řadu nových a zajímavých informací týkajících se jak chůze na boso tak obouvání. Jance bych chtěla ještě jednou velice poděkovat za to, že k nám dorazila. Zároveň bych jí chtěla popřát hodně energie a sil do všeho, co dělá. Určitě to má smysl!